Jdi na obsah Jdi na menu

Historie Radlic

3_fotor_fotor.jpg

Málokdo z těch, kdo projíždí naší vesničkou ví, že těch pár domků kolem rybníčku a kapličky má tak dlouhou historii. Ani většina místních starousedlíků neví mnoho o nejstarších dochovaných záznamech, které se váží k jejich vesnici. A historie je to věru dlouhá. Posuďte sami.

O prvních dochovaných záznamech se zmiňuje až František Palacký. Jednalo se o stručný zápis, který hovoří o tom, že 11. května 1228 byly Radlice, Kruty a Přestavlky (latinsky: Radlizc, Cruzci a Ptrestawilci) darovány panošem Přibyslavem libenskému klášteru u Vratislavi (Brestau).

2--2-_fotor.jpg

         Souvislá historie obce je však zdokumentována až od 14. století, kdy se dostaly Radlice do držení kostela sv. Víta v Praze. Kapitula sv. Víta patřila k těm nejbohatším v zemi a tak si mohla vydržovat při jednotlivých tzv. oltářích kněží k sloužení mší. Byli to tzv. „oltářníci“. Ti takto získali mimo ročního důchodu i některé statky. A tak Oltář sv. Václava ve svatováclavské kapli získal ve14. století do svého vlastnictví vsi Mirotín, Radim a poplužní dvůr v Radlicích u Černého Kostelce s poplužím o čtyřech lánech. Oltářníci většinou pronajímali své statky světským osobám a tak byl roku 1394 i Radlický dvůr pronajat Vavřincem, rektorem oltáře sv. Václava panu Václavu, řečenému Lhotovi. Tento sice řádně platil pronájem, ale 1. května 1398 tato nájemní smlouva končí. Dříve zmíněný Vavřinec se zadlužil a jeho věřitel, pražský měšťan Prokop Rakovnický dvůr pronajal dále a to panu Mikoláši Radličkovi z Radlic. Mikeš Radlička se časem ukázal jako velmi nesvědomitý a špatný pachtýř. Svévolně kácel okolní lesní porosty, zadržoval pod různými záminkami část pachtu a dělal ve vsi dluhy.  A tak na něj 7. ledna 1404 pozdější oltářník Henzlín podal žalobu. Soudní jednání skončilo úplnou porážkou Mikeše Radličky.

         Kostelu sv. Víta patřily Radlice až do husitských válek, kdy přešly všechny církevní statky tohoto kraje do rukou vítězného vojska. V roce 1421 zapsal král Zikmund Radlice se vším příslušenstvím Prokopovi a Rudoltovi ze Žíšova. Jejich dědicové Václav a Rudolt ml. vlastnili Radlice ještě v roce 1454.

         Další dochovaný záznam hovoří o tom, že v roce 1461 připisuje Jiří z Poděbrad obce Radlice, cabelicti.jpgKomorce a Bohouňovice  svým věrným přívržencům Janu Čabelickému ze Soutic a panu Zbyňkovi ze Soběšína. V roce 1475 potvrdil král Vladislav vlastnictví Radlic pouze samotnému Janu Čabelickému.

         Po více než sto letech, v roce 1588 prodávají bratři Benjamin, Martin a Jindřich Čabeličtí obec Radlice panu Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic a ty se tak stávají soucoa_smiricky.jpgčástí černokosteleckého panství.

         Ve vlastnictví Smiřických byly Radlice až do osudného 21. června 1621, kdy byl jejich majitel Albrecht Jan Smiřický popraven s ostatními předáky povstání českých stavů proti Ferdinandovi II., na Staroměstském náměstí v Praze. Ovdovělá Markéta Salomena Smiřická utekla do Vratislavi a vzala s sebou i duševně nemocného bratra Jindřicha Jiřího. Polovina statků Smiřických propadla králi a druhá polovina měla být ponechána slabomyslnému Jindřichu Jiřímu. Statků se však zmocnil jako poručník, nezvaný bělohorský dědic – Albrecht z Valdštejna. Ten celé kostelecké panství, ke kterému patřily i Radlice prodal 21. ledna 1623 Karlu z Lichtensteina.

         Teprve revoluce v roce 1848 vymanila obyvatele tohoto kraje z rukou Lichtensteinů a po první index.jpgsvětové válce byla velká část půdy a hlavně lesů rozdělena pozemkovou reformou.

 

 

 

Literatura: Procházka Jaroslav: Z rodného kraje, Kolín 1940; Palacký František: Dějiny národu českého, Praha 1907; Fedr. Tadra: Soudní akta konsistoře Pražské VII, 157; Fedr. Tadra: Soudní akta konsistoře Pražské IV, 307; Desky zemské 59, H8, 65; Sedláček, Aug.: Hrady, zámky a tvrze kraje Českého XV, 22, obrázky internet.

text: Mgr. Robert Hons, foto z archivu pana Votruby