(13.12.1885 Radlice u Kouřimi, - 5.12.1958 Evanston, Illinois, USA)

S blížícím se stým výročím vzniku samostatné Československé republiky vystupují stále více do popředí články přibližující tuto dobu mladé generaci. Není vůbec snadné vydat se po této cestě.  Za dobu své existence se Československo dvakrát rozpadlo, jednou bylo okupováno nacistickým Německem a 40 let patřilo do východoevropského bloku. Ale i současnost, daná především naším členstvím v Evropské unii, prochází vývojem.

 Všichni znají rozhodující triumvirát Masaryk – Beneš – Štefánik, ale stále zůstává poněkud zahaleno tajemstvím, co vzniku republiky předcházelo. Mnohé osobnosti té doby zná nyní již jen úzký okruh historiků a někteří lidé, zejména z krajanského zahraničního hnutí, jsou zapomenuti vůbec.

Jedním z oněch neprávem zapomenutých je i Alois Richard Nykl, rodák z malé osady Kachní Louže, součásti Radlic u Kouřimi.

Profesor Alois Richard Nykl, významný romanista, hispanista a arabista. V Čechách ovšem proslul především jako první vědecký překladatel Koránu z arabštiny. Pracoval na něm v letech 1912-1926, ale vydání se Korán dočkal až v letech 1934 a znovu v roce 1938. Přes kritické výhrady následných překladatelů se o jeho práci vždy vyjadřovali s uznáním, a ještě v posledním překladu Koránu z roku 1972 o A. Nyklovi nový překladatel profesor Hrbek mluví velmi uznale. Nykl na vydání překladu svého díla čekal 25 let a jak sám říká, dočkal se toho „ne v zemích koruny České, nýbrž v republice Československé“, kde, jak doufal jeho „skromný příspěvek o obohacení literatury domácí dojde vlídného přijetí“.

Nykl byl jazykový fenomén, který svého talentu bohatě využil k vědecké práci. Mnoho jazyků ovládal již v 15 letech, a nakonec se naučil desítky jazyků, z nichž některé ovládal jako rodilý mluvčí. Kromě USA působil i v Mexiku, Egyptě, Indii, Číně, Japonsku, Portugalsku a Španělsku. Přednášel jazyky na několika amerických univerzitách včetně Harvardu. Editoval mnoho rukopisů arabské středověké literatury a poezie a jeho zájem se soustředil na arabskou poesii v muslimském Španělsku a její vliv na Evropu. Jeho intelektuální rozsah byl obrovský, psal o Japonsku, recenzoval české knihy zabývající se perskou jazykovědou a románskou filologií, věnoval se i etice. Je velká škoda, že se mu s ohledem na jeho neustálý pobyt ve světě nepodařilo vychovat pár žáků, u kterých by měl později zastání.

Profesor Nykl se ještě do Československa vrátil a pobýval zde v letech 1932-1938.V roce 1938 odjel do Spojených států, aby svou vlast již nikdy nespatřil. Pochován je ve státě Illinois, s výslovnou žádostí, aby jeho hrob nebyl označen.

Je neuvěřitelné, že se tento uznávaný vědec dokázal zároveň věnovat i krajanskému hnutí v USA a svými aktivitami nepřímo přispět ke vzniku Československa. Za I. světové války pracoval úspěšně společně s dalším světoběžníkem E. S. Vrázem na vítězné volební kampani presidenta W. Wilsona. To pak umožnilo později vlídné a dlouhé přijetí tehdy profesora Masaryka k dlouhému rozhovoru u amerického presidenta, kde dostal velký prostor k vysvětlení českých pozic k Rakousku-Uhersku a dalšímu vývoji. Mezi Wilsonovými 14 body bylo pak na pařížské konferenci tvrdošíjně prosazováno právo národů na sebeurčení, které se stalo později impulsem ke vzniku samostatné Československé republiky.

Odpovědně lze tedy říci, že A. R. Nykl byl jedním z těch, kteří si nejen vztah ke své vlasti udrželi, ale výrazně ke vzniku republiky i přispěli.

Radlice mohou být na svého rodáka právem hrdy a doufejme, že najdou způsob vhodný pro paměť obce, který by jej trvale připomínal.

Sám Nykl žil spíše samotářsky až podivínsky a téměř celý svůj život zasvětil vědě. Veškerou svou pozůstalost odkázal Náprstkovu muzeu jako materiál pro studia hnutí českých krajanů v Americe. Tento odkaz dosud není zpracován, a tak nám zůstávají možná dosud utajeny některé detaily moderní české historie i české orientalistiky.

Text pro www.radlice.com: Ing. Miloš Hodač  Foto z knihy Alois Richard NYKL, Josef ŽENKA

Profesor Alois Richard Nykl

významný romanista, hispanista a arabista

„Nejlepším náboženstvím je konat dobro,

nebýt úmyslně zlý a vždy se nechat vést nejvyšším rozumem poháněným dobrotivým smýšlením.“